![]()

![]()
Ty vole, co furt na tý svý víře má?
ABYCH VÁS NAMLSAL...
„Heá, heá, jupí!“, ozvalo se nad prašnou cestou, vinoucí se mezi červenými skalami. Kupec, sedící na krásném černém hřebci, obložený vaky a balíky se vzácným zbožím se vyděšeně rozhlédl. Z boční soutěsky právě vyrazil muž na velbloudu s tasenou šavlí. A vzápětí se za zatáčkou vpředu objevil druhý. Banditi!
Než se stačil vzpamatovat z leknutí, svíjel se bolestí při okraji cesty, zalitý krví a s hlubokou ránou na hlavě. A než si stačil uvědomit, co se vlastně stalo, ležel tam jen ve spodním prádle. Bez brokátového pláště, zlatého řetězu, svého milovaného koně a všeho zboží. Cesta vedoucí do starobylého města Jericha byla opět tichá a pustá...
...Chlápek sedí rozkročmo na oslím hřbetu, kope do boků zvířete bosýma nohama a cosi si pobrukuje. Dlouhý tesák, visící při pravé straně, ho tluče v rytmu oslího cupitání do stehna.
Když spatřil kupce, seskočil mrštně se zvířete a opatrně se rozhlédl. Přitom bezděky sáhl na tesák. Ne, žádné nebezpečí nehrozí. Je tu jen on a ten na zemi. Sklonil se a vzal kupcovu hlavu do dlaní. Pozorně si prohlédl ránu, pak vstal a sundal z osla měch s vodou. Opět se sklonil nad zraněným a pečlivě mu ji ošetřil. Potom se chvíli bezradně rozhlížel okolo sebe. Nakonec pokrčil rameny, sundal s těla jedinou košili, cosi zabručel a začal její spodek rozřezávat na pruhy. Když dílo dokončil a opět košili oblékl, pobaveně se na sebe podíval. Určitě mu navečer nebude horko...
(Příběh o milosrdném Samařanovi)